Rasové nepokoje: Musíme hlavně řešit příčiny
Nepokoje na Šluknovsku nemají jednoduché příčiny, ani jednoduchá řešenínovinky.cz
Nejsem bezpečnostní expert ani právní odborník. Proto se nechci příliš vyjadřovat k práci těch, kteří takovými odborníky jsou. Dvě tři věty však napsat musím. Zaprvé – policie situaci systematicky řeší dva měsíce, ale problémy, jimiž se zabývá, se kupily více než dvacet let. Nechtějme po policistech nemožné na počkání a zázraky do tří dnů a s nějakým hodnocením jejich práce prosím počkejme nejdříve na jaro! Jak by se nám všem líbilo, kdyby nám nadřízený či zákazník zadali těžký úkol a okamžitě se dožadoval výsledků?
Zadruhé – nejsem vůbec přesvědčena o tom, že situaci vyřeší další legislativa. Povoluje snad dnes nějaký zákon dělat nepořádek, obtěžovat své okolí hlukem, organizovat nepovolené pochody a oslavovat Hitlera? Jistěže ne – tohle všechno je už teď buď přestupek, nebo trestný čin. Spíše než na nové „legislativní balíčky“ bych se proto zaměřila na hledání příčin této situace a jejich řešení.
Neuvedu nic převratného, když napíši, že hlavní příčina sociálního vyloučení tkví v nedostatečném vzdělání a z něj plynoucí absence interakce s okolím. Tady se zanedbalo mnohé a nutno říci, že kořen problému sahá hluboko před listopad 1989. Jen si vzpomeňme – my starší jsme běžně chodili s Romy do školy, malí Romové se s námi učili matematiku či češtinu a dělali domácí úkoly. Hráli jsme si spolu a žádné sociální vyloučení neexistovalo, protože jejich rodiče pracovali ve stejném podniku jako naši.
Dnešní třicátníci už tohle neznají. Za jejich školních let putovali malí Romové rovnou do zvláštní školy, která je – daleko od ostatních dětí – připravovala na celoživotní úděl pomocných dělníků. Inteligence zde nehrála roli: existují středoškoláci i vysokoškoláci, kteří své vzdělání zahájili v této instituci. Listopad 1989 už tedy zastihl Romy svým způsobem jako občany druhé kategorie.
Počátkem devadesátých let se situace ještě zhoršila. Krach mnoha podniků připravil o práci zejména méně kvalifikované dělníky, kteří postupně spadli do dluhové pasti, závislosti na sociálních dávkách a byli vystěhováni do ghett. Nebylo to najednou – nicméně každý rok je pro tyto lidi horší než ten předchozí.
Na druhou stranu existuje snaha zlikvidovat dvoukolejné základní školství a vrátit žáky ze sociálně vyloučených rodin do normálních školních lavic. Spíše než z ministerstva školství (a to, buďme objektivní, i za dob sociálně demokratických ministrů) ovšem přichází z Bruselu. A zdá se, že se spíše míjí účinkem.
Nedávno jsem četla zajímavé postřehy jednoho „rozhněvaného mladého učitele“ ze severních Čech. Potvrdil tam, co si myslím už dávno, totiž že boj s dvoukolejným školstvím je zatím neúspěšný. Slušní rodiče chtějí – a nelze jim to zazlívat – pro své děti to nejlepší, a tak se neustále opakuje stejný model:
- Na normální školu nastoupí žáci ze sociálně vyloučených rodin.
- Bohatší rodiče nebo rodiče talentovaných dětí své potomky přeřadí na jinou školu nebo na víceleté gymnázium.
- Obvykle je nahradí opět žáci ze sociálně vyloučených rodin.
- Klesne standard výuky.
- Z normální základní školy se stane de facto zvláštní.
Něco podobného lze vysledovat v případě sídlišť i celých regionů: částečně tlakem spekulantů a částečně spontánně vznikají zárodky ghett, a tím se problém sociálního vyloučení prohlubuje.
A jak mu čelit?
Prvním a nejdůležitějším krokem je důraz na předškolní péči. Panu ministru Drábkovi to asi uniká, ale primárně opravdu nejde o to, aby si měla zaměstnaná matka kam odložit svého dobře vychovaného potomka, ale aby děti ze sociálně vyloučených rodin získaly potřebné návyky, které se nenaučily doma.
Druhým krokem je zvýšení platů učitelů a rozšíření jejich pravomocí. Vím, že ministr Dobeš nyní učitelům významně přidal, ale mluvím o něčem jiném. Ten typ osobností, které zvládnou kázeňsky třídu, v níž jsou děti z normálních a sociálně vyloučených rodin v poměru 1:1, dostaneme na pedagogické fakulty a následně do školství pouze tehdy, až bude plat učitele srovnatelný s platem ekonoma či právníka.
Třetím krokem je připravit program umožňující, aby lidé ze sociálně vyloučených rodin mohli sekundárně a hlavně terciárně studovat. Inspiraci pro to hledejme za oceánem. V USA své sociálně vyloučené integrovali tak, že mnozí z nich pronikli mezi elitu.
Domnívám se, že debata o událostech v Ústeckém kraji by se měla odvíjet hlavně tímto směrem. Teď právě slyším udivené i rozzlobené hlasy čtenářů: „Ale paní poslankyně, to je úkol na dvacet let!“
Ano, je. Ale bohužel tak to bývá – složité problémy nemají jednoduchá řešení.
PS: Ano, vím, v jaké straně začínal (nebo dokonce stále ještě působí?!) pan Kohout. Musím se přiznat, že se stydím, že byl tento člověk někdy mým stranickým kolegou.
Aktualizace 8. září 15:10: Vzhledem vývoji diskuse a k tomu, že jsem do ní mohla díky svému nedostačnému dukátovému kontu poslat jen jediný příspěvek, jsem - ač nerada - požádala administrátory o její uzavření.
Vlasta Bohdalová
4 příklady. Ostnatý drát nebo svobodu?
Jdeme rozhodovat o dalších letech i delší budoucnosti. Není to rozhodování jednoduché, už proto, že v parlamentních volbách nelze volit „napříč“ kandidátkám.
Vlasta Bohdalová
Pomoc až k vymření
Pomoc mladým rodinám s dětmi je evergreen. V podstatě všichni chtějí pomáhat. Ale když to někdo skutečně zkusí, tak mu zase stejní „všichni“ dají kolektivně „za uši“.
Vlasta Bohdalová
Dálnice D3: Sen mnoha generací
Je to 172 kilometrů. V provozu je 45 kilometrů, 24 kilometrů se staví (alespoň občas), 102 kilometry jsou v různé fázi příprav. Z toho díl nevíme, kudy vlastně povede.
Vlasta Bohdalová
Budoucnost patří… Robotům! Nebo ne?
Na pozadí tak zásadního volebního tématu, jako je osm uprchlíků v České republice, se odehrávají i diskuse o dvou marginálních záležitostech: mzdách a robotizaci. První (zásadní) téma odvážně tepe celý zástup politiků a médií.
Vlasta Bohdalová
Apely národní identitu nespasí. Vesnice ano
Sociální sítě jsou plné apelů na zachování českých tradic a potřebu záchrany národní identity. Ano, souhlasím, že v našich turbulentních časech je třeba se podívat zpět a vycházet z toho, kdo jsme, kde jsme a co chceme.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Básník, někdejší sekuriťák a sympatizant opozice. Kdo je podezřelý z útoku na Fica
“Navrhl jsem smrti, abychom si potykali, a ona... se rozplakala“. Tak začíná jedna z básní 71letého...
Máte krev na rukou! Ficova vláda po atentátu ostře útočí na média a opozici
Slovenští vládní politici odsoudili útok na premiéra Roberta Fica. Nejostřejší slova volil Ficův...
Rusko hlásí znovudobytí Robotyne na jihu. Snaží se o postup, uvedl Kyjev
Sledujeme online Ruské ministerstvo obrany hlásí dobytí vesnice Robotyne v jihoukrajinské Záporožské oblasti, kterou...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 979x