Školství na cestě k propasti?
Jenže ve skutečnosti jsou věci poněkud složitější. Navržené úpravy nejsou rozpočtově pokryty. A nejde o malé peníze. Demise ministryně školství Kateřiny Valachové současně vyvolala pochybnosti, zda resort, který se v posledních dvou letech konečně začal finančně vzpamatovávat, svoje tempo udrží a zda se nevrátí do své tradiční pozice otloukánka. Náznaky tu již jsou. Ministerstvo financí ještě za Andreje Babiše předložilo návrh státních financí na příští rok, ve kterém chybí pro školství celé miliardy korun. Mimo jiné na růst platů. Najednou neumějí v Letenské ulici, kde ministerstvo ovládané hnutím ANO sídlí, najít ani 400 milionů pro podporu mimořádně nadaných a na druhé straně i handicapovaných dětí. Což je výdaj daný zákonem.
Učitelé tak stojí před nepříjemným poznáním, že velké naděje, které se po letech zmaru začaly objevovat, znovu pohasínají.
A nejčastější nynější úvahy o školství ve sdělovacích prostředcích zní: Přece není možné řešit všechno jenom penězi. Samotné peníze nám školství nezlepší.
Je to k uzoufání stejná písnička. Dokud bude absolvent pedagogické fakulty nastupovat do nějaké komerční společnosti na obchodní post za třicet tisíc a do učebny ve škole za dvacet a něco málo, tak přece nemůžeme očekávat, že se naše školy zaplní samými nadšenci, kteří z lásky k národu oželí třetinu svého možného příjmu a dají se na psychicky velmi náročnou dráhu učitele. Samozřejmě, že naše školství má řadu problémů, třeba velkou byrokracii, která padá přímo na učitele a zvláště na ředitele, protože si školy nemohou dovolit platit lidi v manažerských pozicích. I kdybychom dokázali veškeré papírování snížit na polovinu, což ve skutečnosti není tak úplně možné, tak pořád budeme mít přetížené ty, kteří by měli především učit nebo řídit školy z pedagogického pohledu. Manažerské obsazení škol ale kolabuje na jednom hlavním problému – na financování. A tak je to se vším a pořád dokola.
Znovu se objevily zástupy mudrlantů, kteří razí podivuhodné heslo „hlavně kvalita“, ale chtěli by to za stejně nebo ještě méně peněz, než kolik nás školství stojí nyní. To je prostě absurdní představa. Stejně jako tvrzení, že ve „školství je peněz dost, jenom jsou neefektivně vynakládány“.
Chvíli to vypadalo, že školství se skutečně konečně stane tématem podzimních voleb, že voličům budou předloženy různé představy, jak s našim vzdělávacím systémem pokračovat a jak ho rozvíjet. Že se konečně střetnou koncepce rozvoje silného veřejného školství doplněného dalšími typy škol na straně jedné a koncepce upřednostnění soukromého zpoplatněného školství doplněného o zbytkové veřejné školství, jak ho razí například ODS či TOP 09 a v důsledku i ANO na straně druhé.
Nyní se karta překvapivě rychle obrací. Či snad přesněji je zase školská karta zasouvána kamsi hluboko na samé dno balíčku.
Je to špatná zpráva pro učitele a nepedagogické pracovníky ve školství, protože to je již několikrát vyzkoušená cesta, jak na školství ušetřit. Prostě nejjednodušší je o něm mlčet.
A je to také výzva pro učitele a všechny lidi ve školství, stejně tak i pro rodiče, aby od politiků (včetně mne) chtěli slyšet opravdu konkrétní představy, jak podle nich má školství vypadat a jak má být financováno. Bez toho jsou řeči o budoucnosti našich dětí a společnosti jenom prázdná slova.
Vlasta Bohdalová
4 příklady. Ostnatý drát nebo svobodu?
Jdeme rozhodovat o dalších letech i delší budoucnosti. Není to rozhodování jednoduché, už proto, že v parlamentních volbách nelze volit „napříč“ kandidátkám.
Vlasta Bohdalová
Pomoc až k vymření
Pomoc mladým rodinám s dětmi je evergreen. V podstatě všichni chtějí pomáhat. Ale když to někdo skutečně zkusí, tak mu zase stejní „všichni“ dají kolektivně „za uši“.
Vlasta Bohdalová
Dálnice D3: Sen mnoha generací
Je to 172 kilometrů. V provozu je 45 kilometrů, 24 kilometrů se staví (alespoň občas), 102 kilometry jsou v různé fázi příprav. Z toho díl nevíme, kudy vlastně povede.
Vlasta Bohdalová
Budoucnost patří… Robotům! Nebo ne?
Na pozadí tak zásadního volebního tématu, jako je osm uprchlíků v České republice, se odehrávají i diskuse o dvou marginálních záležitostech: mzdách a robotizaci. První (zásadní) téma odvážně tepe celý zástup politiků a médií.
Vlasta Bohdalová
Apely národní identitu nespasí. Vesnice ano
Sociální sítě jsou plné apelů na zachování českých tradic a potřebu záchrany národní identity. Ano, souhlasím, že v našich turbulentních časech je třeba se podívat zpět a vycházet z toho, kdo jsme, kde jsme a co chceme.
Vlasta Bohdalová
Proč jdu do Betlémské kaple
V pátek jdu s učiteli do Betlémské kaple. Ostatně mezi učitele stále hlavou patřím – i když za katedrou už nějaký čas nebývám. Na diskusi o tom, jak dál v učitelských protestech, mířím ale kvůli jedné zásadní věci. Kvůli slibům.
Vlasta Bohdalová
Poslední zvonění (po dvou týdnech)
Normálně píšu blog ke konci školního roku na konci školního roku. Tentokrát jsem si dala pár dnů navíc. Potřebovala jsem trochu vychladnout. Dva roky velmi sympatického vývoje školství se během pár týdnů nějak divně zadrhlo.
Vlasta Bohdalová
Objevení Ameriky dne 26. června 2017
Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...
Vlasta Bohdalová
Velikonoce, pokaždé jinak
Velikonoce nás znervózňují. Ostatně – Vánoce také, ale Velikonoce více. Oba sváteční časy jsou tady s námi více než tisíc let a v jistém smysl ještě déle, ale stejně má tato společnost problém se s tím nějak vyrovnat.
Vlasta Bohdalová
O svátku učitelů, Komenském a vepřích v blátě
Psal se 28. březen 1592. Kdesi na jihovýchodní Moravě, snad v Uherském Brodě, Nivnici či v Komni se narodil Iohannes Comenius, který později během studií v Německu přijme druhé jméno Amos. Narodil se Učitel národů.
Vlasta Bohdalová
Omyl "politologů" o kormidelnícich a idejích
Sjezd ČSSD přinesl zajímavý fenomén. Stejně, jako jsou u nás statisíce fotbalových a hokejových trenéru, objevily se tisíce politologů. A ti všichni tvrdí, že když delegáti sjezdu nevyměnili vedení strany, projede ČSSD volby.
Vlasta Bohdalová
Pamlskové sladké mámení na pokračování
Občas člověk pocítí bezmoc. Možná to znáte. Máte v ruce pět výzkumů, pět odborných studií, které se shodují. Proti vám stojí „kdosi“ a řekne: „Je to jinak“. A výsledek? „Názor proti názoru. Bůh suď, jak to ve skutečnosti je."
Vlasta Bohdalová
Těhotný člověk? Trochu parodie, ne?
Aristoteles ve své Poetice říká, že jsou jisté hranice, které v dramatu nelze překročit. Moje maminka to shrnula do lakonického „Vodcamcaď pocamcaď“. Naše doba má ještě lakoničtější „Tady někomu přeskočilo“.
Vlasta Bohdalová
Škola není jenom „barák“
Škola není jenom budova. Dokonce ani jenom budova s lavicemi, tabulemi. Dokonce ani jenom budova s lavicemi, tabulemi, žáky či studenty a učiteli. Škola či mateřská škola jsou základní kameny místní komunity.
Vlasta Bohdalová
Kariéra, řád a pořádek
Zavedení kariérního řádu do základního a středního školství postupuje a to je samozřejmě signál pro všechny, kdo mají pocit, že právě oni by vedli ministerstvo školství daleko lépe. Na dohled se tak rýsuje úplná tsunami kritiky.
Vlasta Bohdalová
Hledají se ženy. Značka: Do politiky
Samozřejmě se nechci tvářit a pochopitelně nechci tvrdit, že kdyby bylo v české politice více žen, bude naše země tip top a nejlepší na světě. Avšak: když se tak dívám na hluboký příkop napříč českou společností...
Vlasta Bohdalová
Tablet, bez tabletu, tabletu, tablet…
Ředitel Základní školy ve Stonavě na Karvinsku zakázal dětem mobilní telefony. Nejen během hodin, což je snad jasné. Zákaz platí po celou dobu vyučování. Podle mne správný postup. Ve škole se děti mají soustředit na školu...
Vlasta Bohdalová
Zázraky na počkání nebudou
Zvoní! 1. září, školní rok začíná. Je to první rok, kdy platy učitelů i dalších zaměstnanců ve školství vzrostou hned od září a ne až od ledna. A také rok, od kterého by měla začít skutečná platová revoluce v resortu.
Vlasta Bohdalová
Rok dobrých zpráv
Psát optimistické blogy není v módě – většina autorů se vyžívá v temných vizích děsivé budoucnosti. Vydám se proti proudu a jediná špatná zpráva, kterou mám pro učitele a školou povinné, je: Prázdniny utekly jako voda.
Vlasta Bohdalová
Zlaté české ručičky? Kde však jsou?
Je to paradox, který se ukazuje ve sdělovacích prostředcích. Noviny jsou plné zpráv o chybějících soustružnících, pekařích, nástrojářích, o tom, že nejsou lidé do továren. Ale co se školství týká, tak diskuse běží o maturitách.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 979x