Apely národní identitu nespasí. Vesnice ano
Jenom v těch nekonečných apelech nevidím nic o tom, jak to dělat, jak onu českou tradici a národní identitu podepřít, podržet, zachovat. A to ponechám stranou, že jako dlouholetá učitelka mateřského jazyka bývám poněkud zděšena množstvím nerespektování základních pravidel češtiny, které se kupí vcelku pravidelně u těch nejaktivnějších diskutérů. Ti by možná největší službu národu udělali tím, že by si místo hodinky nebo dvou u počítače otevřeli učebnici pro takovou šestou nebo sedmou třídu základní školy. Určitě by to neuškodilo. (To ale platí třeba i v parlamentu – pro některé poslance je říci jednu celou větu česky neřešitelný problém a to nemluvím jen o těch, kteří se narodili v jiných zemích.)
V posledních dnech jsem byla na několika vesnických akcích, třeba v Chrobolech či v Dolním Bukovsku. Bylo to skvělé – ať pršelo nebo svítilo sluníčko, ti lidé prostě měli radost z toho, že jsou tady, že jsou takoví, jací jsou. Hasiči soutěžili, senioři tancovali, jinde sokolové předcvičovali, fotbalisté dělali soutěže pro děti, tam zase baráčníci uspořádali klání pro dospělé, sázely se stromy, myslivci opékali a ženské spolky připravily třeba další pohoštění, divadelní ochotníci hráli pro děti i dospělé, lidé šli na společnou mši a vzpomínali na ty, kteří již nemohli být s nimi…
Prostě žili. Neseděli zahořkle někde u počítače a nemudrovali tam v marných diskusích o tom, jak „zachránit národ a jeho hodnoty“ – oni ten národ a ty hodnoty tvořili. Pěkně po masarykovsku – drobnou soustavnou prací.
Znovu jsem si uvědomila, jak miluji vesnické spolky.
Za prvé pro tu atmosféru a nadšení, které je s nimi spjato. Spolková činnost je skutečný život, v našem světě televize a sociálních (ale spíše asociálních) sítí pro mne představují realitu, živé lidi, nikoliv jejich stíny a pokroucené obrazy.
Za druhé jsou spolky síla, která může uchovat naše obce při plném životě. Vytvářejí spojení mezi lidmi, vztahy, přinášejí smysluplnou činnost. Dělají vesnici, obec, městys či městečko organismem a nikoliv jenom shlukem stavení, budov a cest. Potřebujeme větší podporu místního života, a proto potřebujeme větší podporu spolků, zvláště v menších sídlech. Česká země je tak krásná mimo jiné i díky tomu, že je protkána sítí lidských společností, malých komunit. Mnohým z nich hrozil a některým ještě hrozí zánik, protože velká města jsou houby, které nasávají díky lepším pracovním možnostem obyvatele ze svého blízkého i vzdálenějšího okolí. Právě spolkový život je spolu s kvalitní veřejnou dopravou cestou, jak zabránit vylidnění vesnic.
Vlastně se nedivím, že někteří obyvatelé větších a velkých měst směřují opačným směrem – stěhují se právě zpátky do vesnic a nacházejí v nich něco, co jim ve velké aglomeraci chybělo. Nebo se snaží posílit prvek sousedství ve městech. Před pár měsíci jsem třeba procházela rozhraním dvou pražských čtvrtí – Žižkova a Vinohrad. A v jedné vedlejší uzavřené ulici probíhala „sousedská“. Lidé poslouchali hudbu, povídali si, děti kreslily po chodnících křídami, pilo se pivo a limonáda. Uprostřed města s téměř milionem a půl obyvatel jsem měla na chvíli pocit, že jsem někde, kde se lidé znají a kde spolu opravdu mluví.
Občas mám ale dojem, že někteří lidé z větších a velkých měst toto nechápou. Že propadají vlastní zahořklosti a ztrátě identity, kterou zoufale hledají. Ale v internetových apelech na českost a národní hrdost ji tedy určitě nenaleznou. To už spíše partu podobně frustrovaných lidí bez schopnosti udělat něco skutečného. Třeba malého, ale ve skutečnosti obrovsky velkého. Třeba takovou obyčejnou vesnickou slavnost nebo setkání sousedů.
Vlasta Bohdalová
4 příklady. Ostnatý drát nebo svobodu?
Jdeme rozhodovat o dalších letech i delší budoucnosti. Není to rozhodování jednoduché, už proto, že v parlamentních volbách nelze volit „napříč“ kandidátkám.
Vlasta Bohdalová
Pomoc až k vymření
Pomoc mladým rodinám s dětmi je evergreen. V podstatě všichni chtějí pomáhat. Ale když to někdo skutečně zkusí, tak mu zase stejní „všichni“ dají kolektivně „za uši“.
Vlasta Bohdalová
Dálnice D3: Sen mnoha generací
Je to 172 kilometrů. V provozu je 45 kilometrů, 24 kilometrů se staví (alespoň občas), 102 kilometry jsou v různé fázi příprav. Z toho díl nevíme, kudy vlastně povede.
Vlasta Bohdalová
Budoucnost patří… Robotům! Nebo ne?
Na pozadí tak zásadního volebního tématu, jako je osm uprchlíků v České republice, se odehrávají i diskuse o dvou marginálních záležitostech: mzdách a robotizaci. První (zásadní) téma odvážně tepe celý zástup politiků a médií.
Vlasta Bohdalová
Proč jdu do Betlémské kaple
V pátek jdu s učiteli do Betlémské kaple. Ostatně mezi učitele stále hlavou patřím – i když za katedrou už nějaký čas nebývám. Na diskusi o tom, jak dál v učitelských protestech, mířím ale kvůli jedné zásadní věci. Kvůli slibům.
Vlasta Bohdalová
Poslední zvonění (po dvou týdnech)
Normálně píšu blog ke konci školního roku na konci školního roku. Tentokrát jsem si dala pár dnů navíc. Potřebovala jsem trochu vychladnout. Dva roky velmi sympatického vývoje školství se během pár týdnů nějak divně zadrhlo.
Vlasta Bohdalová
Objevení Ameriky dne 26. června 2017
Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...
Vlasta Bohdalová
Školství na cestě k propasti?
Když Senát vrátil poslancům novelu zákona o pedagogických pracovnících obsahující kariérní řád, nevypadalo to samo o sobě jako problém. Vždyť většina navržených změn je vlastně „ku prospěchu“ učitelů. Přece mají dostat víc peněz!
Vlasta Bohdalová
Velikonoce, pokaždé jinak
Velikonoce nás znervózňují. Ostatně – Vánoce také, ale Velikonoce více. Oba sváteční časy jsou tady s námi více než tisíc let a v jistém smysl ještě déle, ale stejně má tato společnost problém se s tím nějak vyrovnat.
Vlasta Bohdalová
O svátku učitelů, Komenském a vepřích v blátě
Psal se 28. březen 1592. Kdesi na jihovýchodní Moravě, snad v Uherském Brodě, Nivnici či v Komni se narodil Iohannes Comenius, který později během studií v Německu přijme druhé jméno Amos. Narodil se Učitel národů.
Vlasta Bohdalová
Omyl "politologů" o kormidelnícich a idejích
Sjezd ČSSD přinesl zajímavý fenomén. Stejně, jako jsou u nás statisíce fotbalových a hokejových trenéru, objevily se tisíce politologů. A ti všichni tvrdí, že když delegáti sjezdu nevyměnili vedení strany, projede ČSSD volby.
Vlasta Bohdalová
Pamlskové sladké mámení na pokračování
Občas člověk pocítí bezmoc. Možná to znáte. Máte v ruce pět výzkumů, pět odborných studií, které se shodují. Proti vám stojí „kdosi“ a řekne: „Je to jinak“. A výsledek? „Názor proti názoru. Bůh suď, jak to ve skutečnosti je."
Vlasta Bohdalová
Těhotný člověk? Trochu parodie, ne?
Aristoteles ve své Poetice říká, že jsou jisté hranice, které v dramatu nelze překročit. Moje maminka to shrnula do lakonického „Vodcamcaď pocamcaď“. Naše doba má ještě lakoničtější „Tady někomu přeskočilo“.
Vlasta Bohdalová
Škola není jenom „barák“
Škola není jenom budova. Dokonce ani jenom budova s lavicemi, tabulemi. Dokonce ani jenom budova s lavicemi, tabulemi, žáky či studenty a učiteli. Škola či mateřská škola jsou základní kameny místní komunity.
Vlasta Bohdalová
Kariéra, řád a pořádek
Zavedení kariérního řádu do základního a středního školství postupuje a to je samozřejmě signál pro všechny, kdo mají pocit, že právě oni by vedli ministerstvo školství daleko lépe. Na dohled se tak rýsuje úplná tsunami kritiky.
Vlasta Bohdalová
Hledají se ženy. Značka: Do politiky
Samozřejmě se nechci tvářit a pochopitelně nechci tvrdit, že kdyby bylo v české politice více žen, bude naše země tip top a nejlepší na světě. Avšak: když se tak dívám na hluboký příkop napříč českou společností...
Vlasta Bohdalová
Tablet, bez tabletu, tabletu, tablet…
Ředitel Základní školy ve Stonavě na Karvinsku zakázal dětem mobilní telefony. Nejen během hodin, což je snad jasné. Zákaz platí po celou dobu vyučování. Podle mne správný postup. Ve škole se děti mají soustředit na školu...
Vlasta Bohdalová
Zázraky na počkání nebudou
Zvoní! 1. září, školní rok začíná. Je to první rok, kdy platy učitelů i dalších zaměstnanců ve školství vzrostou hned od září a ne až od ledna. A také rok, od kterého by měla začít skutečná platová revoluce v resortu.
Vlasta Bohdalová
Rok dobrých zpráv
Psát optimistické blogy není v módě – většina autorů se vyžívá v temných vizích děsivé budoucnosti. Vydám se proti proudu a jediná špatná zpráva, kterou mám pro učitele a školou povinné, je: Prázdniny utekly jako voda.
Vlasta Bohdalová
Zlaté české ručičky? Kde však jsou?
Je to paradox, který se ukazuje ve sdělovacích prostředcích. Noviny jsou plné zpráv o chybějících soustružnících, pekařích, nástrojářích, o tom, že nejsou lidé do továren. Ale co se školství týká, tak diskuse běží o maturitách.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 979x